Nosorožík Bunčan

Zatímco všichni tvrdě spali, brouk Bunčan vylezl ze země. „Ááách, to jsem se vyspal! Mám taky hlad, tak si možná půjdu dát trochu stromového mízního džusu."

Brrrbrrr– „Já taky pospíchám!" Bunčan spěšně letěl lesem, a tu… BUM!

Narazil do stromu a žuchlem spadl na zem. „Jéžišku, to je průšvih, to je průšvih!"

„Tak, hop!" Když se Bunčan pokoušel vstát…

„Pomoooc! Přistála mi na zádech větev a nemůžu se dostat ven!" „Ale ne, to je brouk nosorožík — holčička!"

„Já jsem Bunčan. Takhle to zvednu rohem — hop!" „Páni, ty jsi ale silný! Díky. Já jsem Bunjo!"

„Rozejděte se, rozejděte se, okamžitě!" „Tohle místo patří nám!" Objevili se tři roháči.

„Už vychází slunce!" „Ááách, čas jít spát." „Večer se zas uvidíme!" „Tak ahoj. Čau čau!"